Změna je život

Pátek v 3:04 | Waster |  Témata týdne
Tak si tady tak sedím. Zase sám a s jehlou v ruce. A už si zase hraju na zkurvenou oběť...nebo snad na mučedníka?
Možná jsem si to prostě vybral?
Možná na výběr nemám?
Možná to nevím?
Možná si pokládám otázky, jenom abych se slyšel mluvit?
- Nikki Sixx

Změna je život. A chvíle, kdy sledujete sami sebe krvácet na podlaze vlastní koupelny z ran, které jste si způsobili sami je vhodnou situací, kdy se zamyslet nad podniknutím nějaké změny. Například koupě nového koberečku pod záchod, jelikož takto zblízka si teprve uvědomujete množství skvrn od vlastní krve, o jakých jste se domnívali, že jste je důkladně vyčistili. Záchvěv děsivé myšlenky, o jejímž opaku jste neustále nuceni přesvědčovat své okolí. "Jsem opravdu v pořádku?". Pod onou chvilkovou slabostí se zjevují i ostatní přehlížené důkazy. Tohle je cokoli jiného, jen ne "pořádek".
Čas se postavit na nohy a projít se po stezce pravdy vedoucí jen dvěma směry a oba končí zatracením. Nebo ne? Ideální doba pro ten okamžik "těsně po". Změním to. Změním sám sebe a začnu právě teď. Oslabení sebedůvěry je na řadě ihned po průchodu dveřmi z koupelny.
Děsy v koutech chodby se skleněnými těly, několik střepů z úspěšných bitev proti nim. Už je to tak dávno, že jsem zapomněl, kdy naposledy jsem dokázal odmítnout se z nich napít. Jejich padlí druhové s etiketami držícími pohromadě zbytky roztříštěných schránek. Několik zatoulaných pozůstatků se zabodává do chodidel, válka zdaleka není u konce a oni, i přes svůj osud, nezapomínají.
Na stezce za sebou zanechávám čerstvé krvavé otisky nohou a v nastalém tichu bych přísahal, že slyším, jak na lino dopadají nové kapky. Pociťuji jejich šimravé klouzání po tenké kůži zápěstí, na dlaních a mezi prsty, než se setkají na konečcích a zřítí se vstříc podlaze v posledním políbení. Míjím větší seskupení Děsů sestavených v bojové pozici u stěny. Doufám, že mou přítomnost nevycítí a neodhodlají se nabízet mi svou náruč a hrdla plná opojných elixírů. Nejsem dostatečně silný, abych jim odolal.
Raněný pokračuji cestou a vyčerpáním sotva dýchám, když před sebou spatřím nové nebezpečí. Stěny s obličeji. Démoni vyobrazení na zdech se skrývají za mastné skvrny nad kamny a již se přesouvají i nad kuchyňskou linku. Množí se, přetvařují a třeští temné oči směrem ke mně. Ukazují do rohu místnosti, tam, kde stojí s otevřeným chřtánem, bíle oděna, jejich královna. Prázdná, stejně jako já, dychtící po potravě se dožaduje pozornosti. Nemám, co bych jí nabídl a tak pomalu ustupuji před jejím lačným chladným pohledem. Couvám a zachytávám se nohou do nastraženého oka na podlaze. Bez dechu zůstávám stát v měkkém objetí té nejděsivější tváře své skutečnosti. Opět jsem se nechal chytit a teď musím zaplatit. Pomalu se otáčím čelem ke krvežíznivému stvoření. Od posledně její tělo zmohutnělo a již pokrývá téměř celý průchod do obývacího pokoje. Její skvrnitá chapadla se v potěšení z našeho setkání kroutí po podlaze jako tlustí hadi. Mám jedinou možnost, jak se z jejího sevření vysvobodit. Svlékám si triko a stírám jím krev ze svých rukou, přibývá stále nová a tak mám dostatek k vyplacení své duše a snad i něco navíc, kdybych se s další platbou opozdil. Házím krví zvlhlý a flekatý hadr na její hlavu a ona mne vzápětí pouští dál po stezce. Cítím na zátylku její pohled a v hlavě slyším její ujištění, že příště bude cena vyšší.

Stírám zbloudilou slzu ze své tváře a zvedám oči právě ve chvíli, kdy mne sráží na kolena první bolestná rána do hrudi. Žaludek se mi převrací a já zvracím na podlahu u své postele. Nemohu popadnout dech. Tisknu ruku ke svému břichu v místě, kde se můj žaludek odmítá zklidnit. Lapám po dechu a polykám slzy, kterým nebráním v jejich snaze uchránit oči před štiplavě pálivou bolestí. Nadechuji se a padám obličejem k zemi bez ohledu na kaluž žaludečních šťáv. Choulím se polohy plodu a teprve potom s pohledem na své ruce propadám zoufalému boji o kyslík mezi vzlyky. Přes sevření hrudi ze mne vychází jen tichý křik.

Změna je život a některý život změnit nelze. To jsem pochopil ve chvíli, kdy jsem vyházel veškeré lahve z chodby, lednici jsem zavřel a vypojil ze zásuvky, omyl zdi v kuchyni a po vyhození svého nahromaděného krví zašpiněného oblečení jsem několikrát vytřel celý byt.
A samozřejmě, na svůj záchod pořídil nový a tentokrát opravdu tmavý koberec.
Děsy, démoni a monstra žijí uvnitř mně a to změnit nedokáži. To oni jsou mým životem.

Potíž s pokládáním otázek je, že někdy dostanete odpovědi, které nechcete slyšet. - Nikki Sixx
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama