Téma: Musím to lépe skrývat

20. července 2017 v 17:15 | Waster |  Co se stalo
Která strana ostří je ostřejší? Lež, nebo pravda? To všechno vám připadá bezvýznamné, když máte rozříznutou krční tepnu, ležíte v kaluži krve a celý svět to vidí. - Nikki Sixx

Zvažoval jsem, jestli se s tím vůbec mám svěřovat (zda to tedy spíše pojmout jako "další krátké špinavé story") či si to ponechat pro sebe. Není to nic, čím bych se v podstatě chlubit měl a už vůbec ne zde. Ale záleží na tom? Napsal jsem sem již poměrnou část toho, čeho jsem se musel zbavit. Ne, že by to ve výsledku fungovalo jako splachovadlo, za které by stačilo zatáhnout a všechny ty hnusy tím ze sebe odplavit. Stále se přikláním k názoru, že to v podstatě sepisuji jen sám pro sebe a možná nějakou nepatrnou šanci, že o tom někdo další bude vědět (zachová se díky tomu jinak, než já). Vlastně si už nepamatuji dobu, kdy jsem si ještě říkal, že mám naději se toho zbavit, vůli to změnit. Liboval jsem si v tom od počátku a libuji dodnes - že je to něco zvráceného?! - tak ať. Chvíle, kdy mi hlavou projde myšlenka "Jaké by bylo žít bez toho?" se objevuje jednou za pár let. Dnes byl ten den. Zatracených pár minut, kdy jsem přemýšlel "jak to změnit". Je až fascinující s jakou rychlostí se takové úvahy mění v "musím to lépe skrývat".

V jaké souvislosti k tomu došlo:
Abych tu nevykládal žvásty o všech případech (ani jich mnoho nebylo, poslední takový záchvěv jsem měl před šesti lety), zaměřím se na ten dnešní.
Nikdo z nás nemá zrovna v lásce návštěvy lékaře, já osobně jsem tam byl po pěti letech a to ještě kvůli nutnosti vyřizovat nové pracovní místo. Po pravdě si s doktory naprosto nerozumím ani mimo ordinace. Důvodem je mé přesvědčení, že na mne stále pohlížejí jako na pacienta, v horším případě, na kus masa, který by chtěli rozřezat. S přihlédnutím k tomu, že už připomínám spíše mleté maso, není ani do čeho pořádně říznout. V takových případech je cílem můj duševní stav - pokusy se dostat přes mé bariéry mne však nakonec donutí vyklidit pole a nenápadně se vzdálit. Co nejrychleji a co nejdál to jde (většinou to ani tak přehlédnutelné není. Jak by také mohl být "úprk s nohama na ramenou" nenápadný?!)

Získat potvrzení o zdravotní způsobilosti k práci se pro obyčejné lidi jistě nezdá jako závažný problém. Pro mne je to nutnost sehrát dlouhou divadelní hru bez scénáře, která může mít spousty průběhů, několik zápletek a pouze dva závěry - jen jeden však končí potleskem tří až čtyř náhodně rozmístěných osob v hledišti, které si myslely, že na závěr je slušnost zatleskat i v případě, že je svrbí dlaně při pouhé myšlence, že by to udělat měly. Pokus končí rychleji, než začal a nastává trapné ticho, do kterého se už ani nemá cenu vracet s poklonou - tedy, kdyby představitel hlavní role už dávno neopustil budovu zadním vchodem.
Akt první - v podstatě jde o chvíli, kdy se na jevišti objevuje něco, co pouze vzdáleně připomíná "tuctového občana" ač si maskéři a kostyméři dali sebevíce záležet. Seznámení se dvěma hlavními postavami je zbytečnou ztrátou času.
Akt druhý - pokusy jedné z hlavních postav o nasazení milého úsměvu a srovnání tóniny hlasu do nenuceného klidu - obojí naprosto předstírané. Druhá postava se probírá papíry a připravuje se na pokládání otázek nutných k "vynesení rozsudku".
Plynule se přes otázky a tiché odpovědi dostáváme do fáze, kdy představitel jedné z hlavních rolí propadá panice při větě "Změříme tlak." (Přestože polovina hlediště se zvedá a odchází s nesouhlasným mumláním žádat o navrácení vstupného, herce tím nijak neruší.) Odmítnutí žádosti o vyhrnutí rukávu se setkává s nesouhlasem.
Akt třetí (o dva dny dříve) - krátké nahlédnutí do pár hodin vzdálené minulosti, kdy se přenášíme s jednou z postav do jeho osobního pekla plného alkoholu, zvratků a nesražené krve. Nacházíme zde tajemství, o jehož rozsahu mohou vyprávět pouze zdi koupelny a sprchový kout využitý v takových případech namísto postele. (Tento pohled, nutí polovinu zbývajících diváků zavrtět se na sedačkách z náhlého pocitu nepohodlí. Třetina z nich následuje první polovinu a opouští hlediště, aniž by se cestou ohlédla).
Akt čtvrtý - Obě postavy spolu soupeří pohledy do chvíle, než jedna z nich kapituluje a souhlasí se změřením tlaku přes triko s dlouhým rukávem. Panika se odráží na výsledcích měření a je nutné jej zopakovat. Představitel "tuctového, zcela obyčejného občana" se již z poloviny vypotil z masky a tedy je v jeho tváři viditelný záchvěv pichlavé bolesti.
(Zbývajícím otrlým divákům je konečně jasné, že zbývá posledních pár chvil představení a tedy si v mysli již procházejí jídelní lístek nedaleké restaurace, či nápojový lístek baru přes ulici).
Akt pátý a poslední - Přichází další méně nebezpečná vyšetření. Zatímco se jedna z postav opět věnuje vyplňování papírů, všímáme si druhého herce, který se zcela nenápadně pokouší nasoukat do černé mikiny z nutnosti zakrýt rozlévající se krev po rukávu trika. Po zdárném nasazení brnění je v hercově tváři znatelná vlna úlevy a několik následných vět je proneseno s větší jistotou (Diváci se již chystají k rychlému odchodu a sálem zašumí několik svršků původně srolovaných na kolenou a muchlaných během představení do pevného válečku).
"Rozsudek" je vynesen, přestože se jedná o nejlepší možný závěr příběhu, není nikoho, kdo by jej ocenil potleskem (Sál zeje prázdnotou a představitel hlavní role unikl z jeviště zadním vchodem).

Závěrem - Ano, ono potvrzení jsem získal a také se mi na můj seznam přidala chvíle, kdy jsem krátce uvažoval, jak bych se svého temného místa mohl zbavit. Prozatím svoji plnou důvěru vkládám do oné mikiny, která mi již nespočetněkrát posloužila jako brnění. Kdybych měl uvažovat nadále nad změnou "k lepšímu", či spíše stavu, kdy bych necítil takovou lásku k té temnotě uvnitř mne, musel bych překopat celý svůj život. Vlastně bych musel žádat úplně nový, jelikož to, co se pokouším "splachovat" se vší tou špínou, jsem já sám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 crazyjull crazyjull | Web | 24. července 2017 v 0:01 | Reagovat

Moc se mi líbí styl jakým píšeš a ještě víc závěr celého tohoto článku! Dovolila jsem si přidat tě do výběru za tento týden, protože tohle byl jeden z nejlépe sepsaných článků, které jsem za poslední dobu četla. :)

2 Waster Waster | 24. července 2017 v 8:22 | Reagovat

[1]: Moc děkuji za milý komentář a takovou poctu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama