Kdybych se rozhodl jinak

28. prosince 2016 v 5:12 | Waster |  Témata týdne
Scházím to tmavé schodiště už snad po sté a nikdy mě nenapadlo počítat jednotlivé schody. V dětství jsem to dělal často, ale ty dětské hry a dětství samo už dávno pominulo. Možná za to může zbraň, kterou svírám v kapse bundy nebo důvod, proč se v noci plížím do sklepa rozpadlého paneláku padesát kilometrů od domova. Zvolil jsem si tohle místo ze dvou důvodů. Za prvé, není příliš daleko od odpočívadla na nejfrekventovanější silnici a celá cesta od něj sem, vede lesem. Za druhé, chci, aby mrtvolu toho sráče někdo brzo našel a jediný, kdo sem místo mne a mého hosta páchne, je partička zfetovaných děcek. Pochybuji, že jim v jejich rozbodaných tělech zbývá ještě trocha místa pro duševní trauma. Prověřoval jsem dalších pár míst, ale tohle chcankama a plísní pokryté místečko se celkem zamlouvá i mně samotnému. Vůbec bych se nezlobil, kdyby tu někdo mým mozkem vylepšil grafitti na zdech. Kontroluji hodinky na zápěstí, půl hodiny po půlnoci, ideální doba na pokec s milovaným fotříkem. Nešetrně rozrážím špičkou boty zpráchnivělé dveře, které se s třísknutím stávají v několika místech součástí prohnilé zdi. Zbytek, který stále ještě visí na jediném pantu, se o několik centimetrů vrací zpět, než se zastaví a upadne do louže na podlaze.
"Zlato, jsem doma!" neodpustím si hlášku z dětského seriálu o dinosaurech.
V odpověď se ozve jen tlumené zakňučení z rohu místnosti. Jsem přeci jen hodný synek, když jsem ho nechal spoutaného sedět na jediném kousku, kam nezatéká. Samozřejmě se zase nebudu přechvalovat, když jsem mu předtím zalepil izolačkou hubu plnou smradlavého hadru z kufru jeho auta. Holt, zoufalá doba si žádá, no, však to znáte.
"Rád tě zase vidím, tati." nakláním se k jeho rudému ksichtu a přímo vrním radostí ze strachu, který se mu spolu se slzami objevuje v očích.
"Zaskočil jsem na krátkou návštěvu, ne, klidně seď. Nemám v plánu tě dlouho zdržovat." uklidňuji ho, když se začne na židli vzpouzet. Očima rychle kontroluji kovové sváry a ujišťuji se, že tahle stará školní židlička vydrží mnohem více, než na co se tenhle zmetek zmůže.
"Víš, pořád mi něco vrtá hlavou." pokračuji a vytahuji z kapsy zbraň. Na to, že je ta mrcha celkem malá, dokáže vyvolat stejný strach jako každá jiná. "Tady, přímo v tomhle místě." přikládám si hlaveň k hlavě a škrábu se s ní na čele. "Je to, jako by mi tam dokola pochodoval skřítek a pokládal stále dokola tu jednu otázku." nechávám ruku s pistolí volně svěsit k tělu. Chvíli stojím bez hnutí, než se znovu skláním blíž k jeho obličeji.
"Kurva!" zařvu a v podřepu si mnu prsty spánky, než se znovu prudce zvedám, chytám opěrku židle za zády toho zkurvysyna a křičím mu přímo do tváře. "To tě, do hajzlu, nikdy nenapadlo." obcházím židli jako čokl kůl, k němuž je připoutaný provazem. "Jistě, že ne, protože to bys teď nebyl až po uši posranej, co?!" Teď naopak šeptám. "Neměl jsi ani páru, že na to mám koule. A to jsi mi je sám velmi rád kontroloval." následně mu levačkou vrážím přesně mířenou ránu do čelisti. Sklápí hlavu, snaží se křičet a hází s sebou na židli, když mu hned na to tisknu k hlavě bouchačku.
"Zmrde!" pronáším krs zatnuté zuby.
V jednom okamžiku se rozhoduji stisknout spoušť a ve druhém slyším místo výstřelu jedno velmi hlasité prasknutí. Jeho ruce mi okamžitě vyráží z ruky zbraň a vteřinu na to se ozve ten opožděný zvuk výstřelu. V té chvíli už narážím zády na panel a padám k zemi jako obraz zavěšený v něm na hřebíku, jen s mnohem větším množstvím omítky. Umřu, myslím si dříve, než se mi ústa plní krví. Kurva, já tu fakt chcípnu, dochází mi, když mě náhlý kopanec znovu přirazí ke stěně. Musím se smát té ironii.
"Zkurvenej, pošahanej hajzle!" slyším vzteklý mužský křik. Objímám své tělo rukama, kašlu krev na zem pokrytou mechem a s každým nádechem vnímám jen bolest a smrad bůhví, čeho všeho na podlaze.
Možná, kdybych to udělal jinak. Nebo jinde, někdo by slyšel výstřel a já bych tu nemusel zařvat.
Možná kdybych se rozhodl jinak a ustřelil mu palici hned?
Zvedám oči a dívám se přímo do hlavně pistole.
Co kdybych se rozhodl jinak a zůstal dnes doma?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 28. prosince 2016 v 7:29 | Reagovat

Docela děs, a měl by sis procvičit hold a holt, ty trubko. :-!

2 Waster Waster | 28. prosince 2016 v 11:52 | Reagovat

[1]: Děkuji za milé upozornění, chybička se vloudila. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama