Téma: Puberta

29. července 2016 v 1:20 | Waster |  Co se stalo
Jsem tu s tímto krásným a velmi sympatickým tématem už hodinu, kterou na něj jen zírám a při tom kouřím cigáro za cigárem. Nu což už jsem si to uvařil, tak to sežeru (mimochodem, to samé si říkám, když mažu máslo na chleba).

To co si pamatuji z tohoto období je stejně tak rozostřené jako dětství, proto začnu u hlavního důsledku puberty (nemyslím tím tělesné změny).
Uvědomování si sám sebe v čase největší psychické i fyzické zátěže bylo mým hlavní problémem a do dnes nevím, jak jsem to přežil. Nechci tu psát o problémech ve škole i doma (zařazeno do Téma: Neboj, mami), ale spíš o jednom dost citlivém tématu pro mne samotného (o mně? Jistě).
Když jste děti, máte o sobě dost nepřesné mínění (ne-li vůbec žádné) a když pak přijde ta chvíle, kdy si sami sebe uvědomujete a posuzujete, kdo vlastně jste, pak teprve začne ta pravá procházka peklem (alespoň v mém případě).
Položil jsem si otázku, kdo opravdu jsem a nebylo těžké na ni odpovědět, horší byl ten prostý fakt, že po otevření očí jsem to vlastně vůbec neviděl. Neviděl to nikdo. Ten hlas v hlavě mě nutil chovat se normálně (sama definice slova normalita není normální, ale v tomto smyslu to čtěte spíš jako zapírat sám sebe) a chovat se podle toho, jaký bych být měl tak dlouho, až jsem si v sobě vytvořil temné místo (Téma: Temné místo).
Dlouhé roky jsem tu temnotu jen přikrmoval a občas (když jsem byl sám) jsem se s ní ztotožňoval. Ničilo mě to dlouho a samozřejmě mě to ničí stále v osobním životě a všech aspektech života obecně.
Světlá chvíle nastala s příchodem anonymitou lákajícího internetu a já skočil po hlavě do světa, který byl jen můj. Velkou část štěstí mi to dalo, větší mi to vzalo.
Následuje přehled:

První anonymní:
Já vyhnán realitou a poháněn potřebou něco skutečného cítit jsem propadl chatování. Netrvalo to vlastně ani tak dlouho a už jsem se topil. Tíhu reality jsem naprosto ignoroval (dny jsem nespal a nejedl, pouhé odskočení si na záchod mi připadalo, jako z jiného světa). Stejně rychle jako to začalo tak to i náhle skončilo (návrat do reality byl nad mé síly, temné místo mě ovládalo). Tehdy jsem si poprvé opravdu uvědomil, že skutečnosti nedokážu čelit a chtěl jsem ji ukončit.

Druhá anonymní:
Nejspíš zvrácenou úchylkou osudu jsem poznal osobu, s níž bylo až neuvěřitelně snadné vycházet. Únik od reality pokračoval. Začal jsem bláhově doufat, že bych dokázal částečně přilít něco ze svého skutečného já (chemik amatér a jeho pokus končí opět fiaskem, ale tentokrát mu to už urvalo pazoury).

První skutečná:
Nebudu vám lhát, tohle se opravdu stalo (více k tomu možná jindy).

Tím bych mohl ukončit toto téma, ale samozřejmě to ještě neudělám, protože bych byl sám proti sobě, kdybych to nechal jen tak.
I přesto, že jsem roky své puberty téměř nezaznamenal a piloval si znalosti českého jazyka a psaní na klávesnici, musím přiznat, že jsem se o sobě samém mnoho naučil.
-Zkušenosti s city se mi opravdu nevyplácí a tak jsem o ně celkově ztratil zájem.
-Je jednoduché dávat to za vinu mému temnému místu, ale mé skutečné já vlastně vůbec neexistuje (v tom případě si nemáme co vyčítat).
-Když mne někdy napadne se ohlédnout zpět (otočím se zády k monitoru), vzpomenu si na svůj starý pokoj a hned se cítím doma.
-Nebyl jsem tak špatným puberťákem, když jsem prakticky celé dny seděl doma u počítače místo dělání průserů někde venku.
A na závěr:
-Zjistil jsem, kde je mé místo a kde si sám sobě nepřipadám jako vetřelec.

Další téma věnuji jedné ženě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mr. J mr. J | 6. srpna 2016 v 21:57 | Reagovat

....world was on fire.

2 Waster Waster | Web | 7. srpna 2016 v 12:36 | Reagovat

[1]: no one could save me...

3 mr. J mr. J | 9. srpna 2016 v 16:04 | Reagovat

...but you.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama