Denně se dobíjíš, chemií probíjíš

9. května 2015 v 22:05 | Waster |  Témata týdne
Ze strachu z tebe, zavře se nebe.
Denně se dobíjíš, chemií probíjíš.
Není už naděje, jak bys žil bez ní.
Víš, že jsi v kleci a ona tě vězní.

Budíš se vkleče, bolestí z křeče.
Skok z prokleté houpačky, jehlu do levačky.
Všechny ty cesty, povedou tě stejně.
Sedíš a bloudíš, stříkačkou ve stehně.

Poslední soud, tekutej proud.
Ten dodá ti sílu, napíchni žílu.
Klid, co tě zahalí, krevní tok zpomalí.
Bytosti černý, smrti jsou věrný.

Už jedeš ve vlaku, s okovy na krku.
Ve špně, v hnusu, zašitou pusu.
Teď pozdě je prosit, brečet a řvát.
Za nevěru k lidskosti budeš se kát.

Bez jízdenky zpáteční, temnotou půlnoční.
Z plamenů bránou, už neuhneš stranou.
Tísíce duší, semknuté v kruh.
Šílenství propadneš, než splatíš dluh.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 eazi eazi | Web | 10. května 2015 v 11:08 | Reagovat

Krásná báseň, neskutečně z ní sálají emoce. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama