Deník Draca Malfoye ( HP/DM)

13. listopadu 2006 v 20:12 | Waster |  Povídky
Pozn. autora: Téma vzniklo na přání. Datumy v povídce vůbec neberte vážně, mají pouze poukázat na listování deníkem

Deník Draca Malfoye (HP/DM slash)

Zápis na první straně:
Nový deník, jak nečekané. Každý rok ve stejný den, měsíc před začátkem nového školního roku dostanu nový deník. Otec tvrdil, že jednou, až si ty deníky přečtu, budu hrdý na to, co jsem dokázal. Nemyslím si, že bych si je někdy četl, ale vždy jsem mu nerad odporoval a zvláště teď, když trčí v té Azkabanské kopce. Tak tedy vítej nový příteli.

28. července 11:40, Malfoy Manor
Jsem smrtijed. Včera jsem poprvé viděl Pána Zla očima smrtijedů, bylo to dost děsivé, ale ne tak, jako Znamení na mé ruce. Matka proplakala celou noc, ještě teď je určitě v posteli a utírá slzy do polštáře. Nejspíš bych to měl být já, kdo má slzy na tvářích, ale jsem příliš vyděšený, než abych to ze sebe vypustil. Když se teď dívám na svou ruku, poprvé si plně uvědomuji, jak vážná je situace. Budu pykat za to, že můj otec selhal na odboru záhad?
Dnes mi přišel dopis z Bradavic se seznamem učebnic, začínám si myslet, že bych tam neměl jezdit. Vždy jsem chtěl chodit do Kruvalu, určitě bych tam dokázal plně rozvinout svůj talent, aniž bych musel skrývat tu ohavnost na svém předloktí. Je to víc, než pouhé Znamení. Děsí mě to.
Musím jít, volají mě na oběd.

28. července 20:15, Malfoy Manor
Klepou se mi ruce, moje písmo je odrazem mého strachu. Mám první úkol od Pána Zla. Pykám za to, že otec selhal...Tohle je nejhorší chvíle v mém životě. Znamení mě pálí, nejspíš aby mi stále připomínalo, že tam je. Že je někde venku a čeká, až splním úkol, nebo až...selžu a zemřu.
_
_
_
5. srpna 15:40, Malfoy Manor, pozemky
Dorazili mi nové učebnice. Matka tráví spoustu času mimo dům, asi už se na mne nedokáže dívat. Dokonce už spolu nejíme u jednoho stolu. Když se náhodou potkáme, okamžitě se jí oči zalijí slzami. Už mě vidí, jak s šedou pletí a modrými rty, ležím na zemi...mrtvý? Mám strach.
_
_
_
10. srpna 13:00, Londýn, Obrtlá ulice
Jsem s Bellatrix v Londýně, prý musí matce koupit nějaké šaty. Myslím, že na můj pohřeb. Je mi nepříjemné, jak se na mne lidé dívají, dokonce i tady v té malé páchnoucí ulici na mne pohlížejí jako by věděli, že nemám na to, být smrtijed.
_
_
_
1. září, sedím ve vlaku už věčnost, směr Bradavice
Nikdy mne nenapadlo, jak moc nemám rád své přátelé. Zabini a Pansy stále jen otravují. Crabbe s Goylem sedí bokem a ládujou se nějakým humusem, co jim matky přibalily s sebou.
Připadám si jako mezi mudly.

Podvečer, Velká síň, Bradavice
Potter je takový pitomec. Nebelvírští si našli novou zábavu ve šmírování, všiml jsem si Pottera, jak se ochomýtá v tom svém neviditelném plášti po našem kupé. Trochu jsem mu poupravil obličej. Letos prošvihne školní rok. Nechal jsem ho spoutaného pod tím pláštěm ve vlaku. Doufám, že se utopí ve vlastní krvi, než dorazí zpět do Londýna.

Večer, Společenská místnost
Stalo se něco divného.
Druhým rokem máme ve Zmijozelu zvyk, původně to byl jen způsob, jak se zbavit volného času a trochu se odreagovat od školních povinností. První školní den, u stolu ve Velké síni, si navzájem vybíráme cíle, ze kterých musíme do konce roku dostat přiznání lásky. Pansy je vždy tak nadšená, že si nechá vybrat i tři cíle a většinou po Vánocích, další tři.
Nemysli si deníčku o mně nic špatného. Není to tak zlé, jak to zní. Nebylo to tak zlé do chvíle, než jsem letos přišel na řadu. Zabini se rozhlédl po síni a vybíral. Stále dokola to bylo jen: Tahle, ne tahle, ne tamta. Nedokáži pochopit, proč jsem to udělal, ale v jednu chvíli jsem sledoval prázdný talíř a v druhé, jsem stál na nohách a pronesl, ať to bude první člověk, co vejde do síně. Celý zmijozelský stůl byl ve chvíli ticho, když dveřmi prošel s krvavým kapesníkem u obličeje...Potter.
_
_
_
12. prosince, Společenská místnost
Dnes po mém pokusu se dostat na Křiklanův večírek, mi Severus naznačil, že je informován o mém úkolu od Pána Zla. Složil s matkou neporušitelný slib. Proč by to, pro Merlina, dělal?
Nepříjemný pocit vědět, že mi bude dýchat na záda. Odbyl jsem ho s tím, že už mám plán.
_
_
_
5. ledna 14:20, Ošetřovna
Dnes jsem mohl být mrtvý. Potter se dozvěděl, že jsem uřknul tu Bellovic holku, vždyť to vůbec neměla být ona. Stále na sobě cítím to kouzlo, které Potter použil. V jednu chvíli jsem si opravdu přál umřít. Nevím, co to bylo za kletbu, ale vím, že už ji nikdy nechci cítit znovu. Snape mi zachránil život. Už mi není tak nepříjemné, mít ho za zády.
_
_
_
6. ledna 9:40, Stále ošetřovna
Před chvilkou mi přinesli snídani a našel jsem u postele dopis od Pottera, obsahoval jedinou větu "je mi to líto". Podepsal se jménem. Velmi zvláštní.
Pomfreyová tvrdí, že dnes už mohu jít na večeři a zítra do školy, dobré zprávy.
Musím zjistit, jestli můj plán funguje.

6. ledna 16:00, Ještě stále ošetřovna
Za hodinu je večeře, ležím v téhle odporné posteli a přemýšlím. Když nesplním úkol Pána Zla, zemřu. Pokud mu ale dokážu předat Pottera, je velice pravděpodobné, že mne ušetří.
Dnes si ještě odpočinu a zítra se pokusím...zachránit si život.
_
_
_
10. ledna 12:15, Velká síň
Mám teď chvíli čas před hodinou lektvarů s Křiklanem. Zkusím se Potterovi dostat pod kůži. Myslí si, že je hrdina, který zachrání každou oběť. Na to se musím zaměřit.
_
_
_
15. ledna 20:20, Velká síň
Celý týden se snažím Pottera přesvědčit o tom, že jsem oběť. Funguje to lépe, než jsem si myslel. Má na tom velkou zásluhu on sám, když se mě pokusil zabít. Snaží se to nějakým způsobem kompenzovat.
_
_
_
25. ledna, Nezáleží na tom, kolik je hodin a ani kde jsem
Víkendy uprostřed zimy, venku sněží a já mám z toho dobrý pocit. Vše je bílé a čisté, jako nová stránka tebe, deníčku.
Nová stránka. Potter ji taky má. Tedy pro mne, je nová.
Zastavil mne dnes při odchodu z Velké síně, způsob, jakým to udělal, mne vyvedl z míry. Řekl mi jménem. Nevím, jestli to bylo plným žaludkem po dobrém jídle nebo se mi to prostě líbilo. Plácám hlouposti, protože ten sníh je tak krásný.
_
_
_
1. února 8:50, Společenská místnost
Právě jsem dopsal úkol z astronomie, pokud mám na tento předmět talent, znamená to, že mne čeká klidný týden. Pokusím se dnes najít Pottera a zahrát na něj další fázi svého plánu. Měl bych se rozbrečet při zmínce o mém otci? Myslím, že na to mi skočí.

1. února 14:35, Vstupní síň
Nevěřím tomu, že tu sedím na špinavých schodech a čekám na Pottera. Mám ho pro sebe až do večeře. Šmejdka a krvezrádce jsou spolu v Prasinkách a nechali mi Pottera úplně napospas.
_
_
_
8. února 5:12, Společenská místnost
Nemohu spát. Znamení Zla mne celý den nepříjemně pálí. Je to pouze má představivost nebo důkaz toho, že jsem už úplně upustil od úkolu Pána Zla? Pro Merlina, nedokážu myslet na nic jiného než na Pottera. Včera jsme mluvili celé hodiny a teď, když jsem obklopen tichem, mi chybí jeho hlas.
_
_
_
1. března 10:20, Bradavické pozemky
Deníčku, začínám bláznit. Jaro mi stouplo do hlavy a vše kolem je tak barevné, že mám pocit jako bych propadl do ráje. Trávím veškerý volný čas s Potterem a začínám ho brát jako blízkého přítele. Je zvláštní, že vůbec není takový, za jakého jsem ho celý život považoval. Ten kluk před nástupem do Bradavic, v obchodě Madam Malkinové, to nebyl Potter, byl to Harry. A ten člověk, který teď vedle mne leží na trávě, není Potter, je to Harry.
_
_
_
3. března 12:00, cestou na oběd
Harry se usmívá. Usmívá se tak často, že s toho snad zešílím. Usmívá se nad knihou o famfrpálu, usmívá se při jídle, usmívá se dokonce i v hodinách Obrany proti černé magii se Snapem. Usmívá se, i když Snape kvůli tomu Nebelvíru strhává body. Usmívá se na mne, když mne hladí po tváři.
_
_
_
10. dubna noc, před komnatou nejvyšší potřeby
Pokud mám zemřít, tohle je to poslední, co v životě chci udělat. Čekám tu už hodinu. Harry přijde každou chvilkou, máme v plánu naši první tajnou noc spolu.
Nikdy se nesmí dozvědět, že já měl úkol od Pána Zla, který nesplním, a proto brzy zemřu. Že jsem se snažil ten úkol splnit a ublížil spoustě lidem. Uřknul jsem Katii, málem zabil Rona a hlavně to, že můj cíl byl Brumbál a celé Bradavice.

*
Zelené oči za kulatými brýlemi klouzaly několikrát po poslední větě. Chlapec, který seděl na rozházených přikrývkách v komnatě nejvyšší potřeby, si otřel hřbetem ruky, slzy z tváří.
Při zvuku kamenného vstupu do komnaty, sebou Harry trhl a zastrčil deník v černé vazbě rychle zpět pod hábit se stříbrno-zeleným lemem.
"Myslím, že ta sprcha v koupelně pro prefekty je nejlepší na celém hradě." Prohlásil s úsměvem Draco a hůlkou si vysoušel vlasy.
Harry se natáhl pro kalhoty a pomalu se oblékal.
"Myslel jsem, že tu zůstaneme celý den." Zazněl Dracův zmatený hlas. Chytil Harryho ramena a znovu ho posadil. Nahnul se k němu v plánovaném polibku, ale Harry uhnul stranou.
"Stalo se něco?" Draco se narovnal a sledoval Harryho, který se rychle zvedl a sbíral své oblečení.
Černovlasý chlapec se zarazil. Pustil hromádku nasbíraného oblečení a přistoupil k překvapenému blonďákovi. Chytil jeho ruku a trhnutím odkryl Znamení na jeho předloktí.
"Tohle! Tohle se stalo!" Zakřičel mu do tváře.
Draco se mu vytrhl ze sevření a rovnal si rukáv košile. "Myslel jsem, že jsi to pochopil."
"Aha, tak nepochopil." Harry si zapnul košili, přehodil si hábit přes ramena. "Ještě něco jsem nepochopil, Malfoyi."
Draco sebou škubnul, jako by slyšel sprostou nadávku a sledoval, jak se smaragdové oči opřely silou nenávisti do jeho tváře.
Harry se k němu přiblížil a zvedl hábit ležící u Dracových nohou. Na bílé přikrývce kontrastovaly černé desky jeho deníku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Switch Switch | E-mail | Web | 14. září 2016 v 23:26 | Reagovat

I když je to už deset let staré... Ahhh, miluju Tvůj styl psaní :3 top čtení na dobrou noc ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama